Vytáhněte svého Čecha s sebou do Vietnamu! (Hãy lôi người bạn Séc của bạn đi theo về Việt Nam)5 min read

Reading Time: 5 minutes

„Martine, zase letím do Vietnamu, chceš se mnou?“

Tuhle větu bych jen tak někomu neřekl. Martin je totiž můj dlouholetý kamarád a strašně se zajímá o Vietnamů. Procestoval mnoho zemí, ale v Asii ještě nebyl. Ten rok 2013 jsem měl hodně pracovních cest do Vietnamu v rámci rozvojového projektů, kdyby Martin se mnou letěl, ušetřil by si hodně peněz na ubytování.

Rozhodnuto. Hned s cestou souhlasil a vzal si 3 týdny dovolenou. Letenka mě nic nestála, ale jemu nějakých 19 tisíc. Měl stovky otázek jako jaké léky má sebou brát, jaké bude počasí, jaký je kurz Koruny atd. Mno já bohůžel nikdy nebral sebou prášky ani neočkoval, tak jsem mu moc teda neporadil. Oba jsme byli připraveni jít za novým dobrodružstvím. To je ten pocit jako když poletíte někam od lidí jen s kamarádem, se kterým je vám fajn. Ten náš šťastný úsměv si mohli lidi všimnout už od 5 hodin rána.

Po příletu na letišti v Hanoj Martin začal vytahovat svůj foták a vše do detailu zdokumentoval. Byl stejný jako nějaký Japonec v Praze. Horší to bylo když jsme jeli taxikem prašnou silnicí přes centra města. To Martin nestihl vůbec zaostřovat, natož vyfotit.

Poté co jsme chekovali hotel, hned jsem ho vytáhl ven do ulic a od poledne až do 12 hodin večer jsme byli venku. Jedli, pily, fotografovali. Pane jo, ale ten kluk má rád chůze, protože jsem s nikým ještě nešel pěsky 15 km po Hanoji. Na Vietnamce je to slušný výkon, protože všichni jezdili na svém skútru nebo elektrických kol. Jsou fakt líní.

Martin má nejradši parky a jezera uprostřed města a chtěl vidět všechny. Hm, měl jsem štěstí, že nechtěl jít pěšky okolo Západní jezera (Hồ Tây). Seděli jsme vždycky někde pod stromem na lavičce a  pozorovali lidi a komentovali, jak si asi žijí. Když jsem řekl Martinovi jaký je ve Vietnamu plat oproti tomu kolik stojí za litr benzínu, tak normálně začal ty lidi litovat. Ale jízdu na skútru si nenechal ujít.

Jel jsem sice za prací, ale poslední týden bych měl volno a věnoval bych se Martinovy. Jenže nechat Čechat 2 týdny v Hanoj, je pro něho docela škoda. Proto jsem mu navrhl, aby zaplatil za zájezdy do pár destinací. Dokonce se dostal na Sapu 2 dny. Nakonec cestoval víc než já. Na Hanoj se během těch dnů zvykl tak, že začal ráno vstávat, šel ven k jezeru běhat, a jel autobusem do Staré čtvrti k Jezeru navrácené meče.

Mě překvapil jeho žaludek, vydržel toho docela dost. Krom psí a kočicí maso tak ochutnal všechno. Problém bylo v tom, že se mnou chodil na setkání lidí a pokaždé jsme jedli Lẩu (hot pot). Jemu to už potom nebavilo, tak šel do francouzské restaurace kde si dal steak s hranolkama haha.

V Hanoj je nejlepší chodit večer ven. Prostě je to kouzlo co každého nadchne. Chodit mezi lidmi na ulici, sedět u pouličního stánku a ochutnat speciality, nebo jít do baru kam chodili cizinci a relaxovat angličtinou. V té době zemřel bývalý vietnamský generál Giáp (vedl poslední bitvu proti Francouzům) a také Martinův jedna z válečných ikon, protože rád hraje strategické hry. Jeho pohřeb trval týden, a tisíce lidí čekali ve frontě aby mu mohli položit kytici na oltář.

Poslední týden jsme se vrátili do mé rodné město. Bydlel u nás v domě a jedl domácí jídla. Něchtěli jsme ale zůstat jen doma, a vytáhli sourozence na pár výletu. Jeli jsme do Ninh Binh a pluli na loďkách skrz jeskyní. Jeli jsme do Dračích zátoku a leželi na pláže Ha Long ve večerních hodinách. Nepočítám počet těch historických míst, chrámu a katedrál, které jsme navštěvovali.

Martina si oblíbily všichni z mojí rodiny. Nejvíc můj bratranec, který zkoušel mluvit angličtinu a vyprávěl něco o holkách Martinovi. Můj táta po roce pasivity zkoušel mluvit česky, což udělal větší zmatek než bylo. Nakonec to dopadlo tak, že jídla jsme pojmenovali anglickým názvem, jako je Blood pudding (tiết canh), Snake soup (bún lươn) apod.

Na výlety jsme jezdily autobusem. Bylo to pro mě vůbec poprvé co jezdím někam daleko víc než 100 km autobusem ve Vietnamů. Zjistil jsem, že většina Čechů má ráda zážitky, dobrodružství do přírody, neznámé krajiny i lidí, objevování nových chuti jídel, pití atd. Takže je to vlastně špatný marketing ze strany Vietnamců, kteří chtějí nalákat cizince na drahé hotely, resorty, golfových hřišť, luxusních taxíky apod.

Martin byl šťastný z výletu, a nakonec nám zbylo pár dnů do návratu. Smutní ale užili jsme si to dost. Havně ať cesta zpátky utiká rychle. Poslední dny jsem nakoupil pár věcí a dobrůtek, a Martin naposled nadechl vietnamský tropický vzduch do plíce.

Ten pocit, když 3 týdny ve Vietnamu chodíte po ulicích tisíce lidí, a po příletu nevídíte ani živáčka na silnicích. Hned nám došlo, že je potřeba tento výlet opakovat. Takže někdy zase do Vietnamu, do Saigonu, možná jako rozlučka se svobodou Martine?

Ing. Tran Van Sang

Máte podobné cestovatelské příběhy s fotografií z Vietnamů? Pošlete nám ať můžeme publikovat na webu WWW.SANGU.EU a sdílet zážitky s ostatními.